Ekosystém v Evropě

Zpráva č. 3/2016 vydaná Evropskou agenturou pro životní prostředí nám poskytuje geografickou mapu evropských ekosystémů, která řeší evoluci využívání půdy a odpovídající následky na ekologickou integritu přírodních ekosystémů.

Mapa ekosystémů (obr. 7) dává představu o jejich rozložení v Evropě a konkrétněji v každém členském státě EU, spolu se zmínkami o aktivovaných protokolech ochrany území.

Obecně řečeno (i když existují mezi jednotlivými oblastmi určité rozdíly), nejběžnější ekosystém představují lesy a lesní porosty (40%), ale jen 4% těchto oblastí jsou chráněna a ukazují nedotknutý přirozený stav.

45% území Evropy se využívá pro zemědělskou a živočišnou výrobu, plus dalších 5% zabírají městské a průmyslové oblasti.

Obr. 7 Mapování evropských ekosystémů
Zdroj: Millenium Ecosystem Assessment-EEA

Obrázek č. 7 ukazuje, že urbanistické oblasti postupně zaujímají přírodní oblasti a obdělávanou půdu, což vede k vysoké diskontinuitě v ekologické síti a tudíž ke skutečnému rozkouskování ekosystému.

Ve zprávě č. 2/2011 „Landscape Fragmentation in Europe“ vydané Evropskou agenturou pro životní prostředí je fenomén fragmentace krajiny definován jako „výsledek transformace velkých biotopů na menší, izolovanější fragmenty. Tento proces je nejviditelnější v urbanizovaných nebo jinak intenzivně využívaných regionech, kde je fragmentace produktem spojování zastavěných oblastí lineární infrastrukturou, jakými jsou silnice a železniční tratě (např. Saunders et al., 1991; Forman 1995).“

Rozšiřování zastavěných oblastí - na úkor zalesněných ploch, mokřin a luk - postupně snižuje velikost biotopů, tj. „domova“ mnohých druhů, které mají tendenci přestěhovat se nebo dokonce úplně vymizet z prostředí kvůli antropickému tlaku.

Keře, vodní toky a pásy lesů představují jakési „ekologické koridory“, které usnadňují migraci divoké fauny.

Prvním důsledkem ekologické roztroušenosti je rozbití potravních řetězců a následné oslabení ekologických sítí, snížení pružnosti a odolnosti fauny a flory vůči přírodním katastrofám a obecněji dopady na služby poskytované ekosystémy. Nedávné zprávy nazvané „Výstavba silnic ve střední Evropě 2010: předpovědi rozvoje a plánované investice“ (publikace PMR, 2010) a „Rozvinutí transevropské dopravní sítě (TEN-T)“ (Evropská rada, 2010a) představily výpočty, podle kterých výstavba silnic ve střední a východní Evropě poroste v letech 2010-2015 průměrnou nominální hodnotou 5%. Například Polsko projeví největší vliv na silniční stavitelství a bude representovat 40% hodnoty trhu díky značným investicím do dálnic, které nemají v polské historii obdobu.

Kromě toho bylo v letech 2010-2013 v pěti státech nově začleněných do EU: Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko, postaveno 1 700 km nových dálnic. Tyto tendence měnit krajinu ohrožují mnohé volně žijící populace sníženou konektivitou s ostatními biotopy (např. Marzluff et al., 2001; Forman et al., 2003).

Obr. 8 Dopad výstavby silnice na fragmentaci ekosystému
Zdroj: Millenium Ecosystem Assessment-EEA

Biotopy jsou rozděleny, jejich velikost se zmenšuje a jsou čím dál izolovanější. Kromě přímé ztráty biotopu podél lineárních staveb (prostor zabraný infrastrukturou) se vytrácí ještě vyšší množství vnitřních biotopů vlivem vedlejších účinků. Menší biotopy snadno ztrácí klíčové druhy, což v mnoha průmyslových zemích přispívá ke ztrátě biodiverzity.

Mnohé druhy potřebují přístup k různým typům biotopů proto, aby byly schopné dokončit svůj životní cyklus. Silnice také zapříčiňují větší přístup člověka do prostředí divoké zvěře, usnadňují šíření invazivních druhů a snižují genetickou variabilitu (Forman and Alexander, 1998; IUCN, 2001).

Fragmentace krajiny je hlavní příčinou rychlého úbytku mnoha volně žijících populací. Z tohoto důvodu je opravdu užitečné budovat pro pohyb zvířat ekologické koridory.

Obr. 9 Ilustrace ztráty vnitřního biotopu - jádra (nebo celého biotopu) díky výstavbě silnice, která přeťala biotop na dvě části
Zdroj: Fragmentation Ecosystem Report - EEA

Nejen rozšiřování silniční sítě, ale také rozrůstání měst je jedním z hlavních faktorů fragmentace. Zábor půdy jako výsledek expanze obytných oblastí a stavenišť je hlavní příčinou nárůstu městských ploch v Evropě.

Zemědělské zóny a v menší míře lesy a polopřírodní a přírodní oblasti mizí ve prospěch rozvoje umělých povrchů.

Mezi lety 2006 a 2012 byl roční zábor půdy v evropských zemích stanoven v r. 2012 projektem Corine cca 107 000 ha/rok.

V absolutních hodnotách činil roční zábor půdy v těchto 28 zemích 114 000 ha/rok (1990-2000), 102 000 ha/rok (2000-2006) a 98 500 ha/rok (2006-2012), z čehož 46,2% patří do kategorie orná půda a trvalé plodiny, 26,7% do kategorie pastviny a smíšené zemědělské oblasti a 16,3% do kategorie lesy a přechodné zalesněné porosty (zdroj údajů: Corine Land Cover changes 2006-2012). Výstavba obytných oblastí, infrastruktury, komerčních a průmyslových oblastí je hlavní příčnou spotřebovávání půdy a fragmentace ekosystému.

Ztráta půdy díky rozšiřování infrastruktury ovlivňuje služby poskytované ekosystémem, a to přímo (dodávka biomasy a potravin) tak i nepřímo (regulace klimatu, hromadění emisí uhlíku, řízení eroze a hydrogeologická nestabilita, čištění vody, zachování biodiverzity).

Obr. 10,11,12,13 Staveniště pro výstavbu nové infrastruktury v severní Itálii poblíž Treviso, vlevo oblast v r. 2015, vpravo stejná oblast v r. 2016
Zdroj: Landtake Report 2017, ISPRA Italian Institute for environment protection and research

V Itálii byla ztráta služeb poskytovaných ekosystémem díky zabírání půdy vyhodnocena (z ekonomického hlediska) italským Institutem pro ochranu životního prostředí (ISPRA) a následně vydaná zpráva ukazuje rozmezí přibližných ztrát mezi 30,951 a 44,400 euro na hektar. Co se týče rozdělení těchto ztrát, souvisí nejvyšší částka se zemědělstvím (45%), erozí (20%), hromaděním emisí uhlíku (14%) a prosakováním vody (14%). Z toho lze závěrem odůvodněně konstatovat, že zabírání půdy pro zemědělsko-lesní hospodářství ovlivňuje přesně ty základní funkce, které by mělo prostředí pro toto využití poskytovat: zásobování surovinami (tj. potravinami a vodou) a absorpce odpadu (tj. CO2 z výrobních procesů).

Obr. 14 Příklad eko-mostů jako umělých ekologických koridorů pro divoká zvířata
Zdroj: Landscape fragmentation in Europe -EEA Report 2/11

Fragmentace ekosystému a ztráta biodiverzity jsou jevy úzce související s šířením intenzivního zemědělství. Od období po konci první světové války bylo intenzivní zemědělství charakterizováno pěstováním pouze jedné plodiny (zejména u obilovin a krmiva), snížením rozmanitosti a diverzity kultur, mechanizací výrobního řetězce, používáním ochranných produktů a chemických hnojiv a odstraňováním všech přírodních (nebo polopřírodních) prvků, které by mohly být pro zemědělské stroje překážkou (viz obr. 15-16).

Obr. 15, 16 Kukuřičné pole na konvenční zemědělské farmě v regionu Padana Plane. Severní Itálie

Pro to, abychom obnovili rovnováhu ekosystému, je nezbytné opětovně vytvořit tradiční ráz krajiny, kde byla obdělávaná pole obklopena hustým křovím.

Obr. 17, 18 Lán zeleniny na ekologické farmě v Modeně, severní Itálie, obklopený hustými křovinami.

Dlouhé řady původních stromů a keřů (které se mění podle místního podnebí) zvyšují odolnost plodin proti parazitům. Přítomnost rozmanitých druhů keřů podporuje biologickou rozmanitost zvířecích druhů, zejména entomofágních (tj. hmyzožravých) druhů a tvoří nezbytné ekologické koridory pro volně žijící živočichy, např. ptáky a savce.

Malé ostrůvky keřů se staly jádrem, kde mohou rozmanití živočichové najít svůj konkrétní biotop a vytvořit stabilní komunitu. Pozoruhodná přítomnost hmyzů a jiných živočišných druhů žijících v křovinách a keřích zemědělsko-ekologický systém nejen obohacuje z pohledu biodiverzity, ale také je díky tomu odolnější proti parazitům a podporuje potravní řetězce napomáháním k biodiverzitě a úrodnosti půdy a lákáním opylovačů, což také zvyšuje produktivitu zemědělství.