2.3

Znečištění vody


Obr. 27: Kvalita sladké vody, 2016 (https://www.eea.europa.eu/soer-2015/europe/freshwater#tab-based-on-indicators)

Mnoholeté investice do kanalizačních sítí a zlepšení čištění odpadních vod podle Směrnice o čištění městských odpadních vod - společně s národními právními předpisy - vedly k pozoruhodným zlepšením. Evropské vody jsou dnes mnohem čistší, než před 25 lety, kdy se do vodních toků vypouštělo velké množství neupravených nebo částečně upravených městských a průmyslových odpadních vod.

Jak zjistila rozsáhlá environmentální kontrola, přibližně polovina evropských řek a jezer je stále znečištěna, i přes 15 let vytýčený cíl obnovit dobrý ekologický stav všech kontinentálních vod do r. 2015.

Mezi nejhorší provinilce patří Německo a Nizozemí, kde více než 90% sladkovodních zdrojů nedosáhlo dobrého ekologického stavu (viz graf níže). Vodní útvary s dobrým stavem jsou definovány jako ty, které se jen nepatrně odchylují od „neporušených“ referenčních hodnot, které jsou založeny na měřeních chemických znečišťujících látek, jako jsou dusičnany, na biologických indikátorech včetně hojnosti chřestíků a jiných bezobratlých v okolí řek, a fyzickém stavu vodního útvaru (ať již řeka volně plyne v přirozené trase, nebo byla ovlivněna stavbami, např. vodními elektrárnami).

Největší podíl viny na znečištění nese zemědělství a urbanizace. „Evropa nebyla moc úspěšná ve zbavování se hnoje z chovu zvířat, anebo ve snižování množství použítých hnojiv“, říká Bruyninckx. Urbanizace vede ke změnám ve využívání půdy, kdy jsou pastviny a lesy přeměňovány na těžební lokality a staveniště.