Osnova témat

  • Úvod

  • Téma 1

    NAŘÍZENÍ RADY (ES) Č. 834/2007 ZE DNE 28. ČERVNA 2007 O ORGANICKÉ PRODUKCI A OZNAČOVÁNÍ ORGANICKÝCH VÝROBKŮ

    Organická výroba je celkový systém vedení farmy a produkce potravin, která kombinuje nejlepší environmentální praktiky, vysokou úroveň biodiverzity, zachování přírodních zdrojů, aplikaci vysokých standardů pro blahobyt zvířat a výrobní postupy v souladu s poptávkou některých spotřebitelů po výrobcích vyprodukovaných za použití přírodních látek a procesů. Metoda organické výroby tak hraje dvojí společenskou úlohu, kde na jedné straně uspokojuje konkrétní poptávku spotřebitelů na trhu po ekologických výrobcích a na straně druhé dodává veřejnosti zboží přispívající k ochraně životního prostředí a zvířat i k rozvoji venkova.


    Geneticky upravené organismy (GMO) a produkty vyrobené z nich, nebo s jejich přispěním, se neslučují s konceptem ekologické výroby a tím, jak spotřebitelé ekologické (organické, bio) výrobky vnímají. Neměly by se proto v ekologickém zemědělství nebo při zpracování ekologických výrobků používat.

    Ekologické farmaření by mělo primárně záviset na obnovitelných zdrojích v místně organizovaných zemědělských systémech. Proto, aby bylo minimalizováno využívání neobnovitelných zdrojů, měly by být recyklovány odpady a vedlejší produkty rostlinného a živočišného původu z důvodu navrácení živin do půdy.

    Živočišná výroba je základem organizace zemědělské výroby na ekologických základech, jelikož poskytuje nezbytné organické hmoty a živiny pro obdělanou půdu a podle toho přispívá ke zlepšování půdy a rozvoji udržitelného zemědělství.

    Pro zabránění znečištění životního prostředí, zejména přírodních zdrojů, jako je půda a voda, by měla ekologická živočišná výroba v zásadě zajistit úzkou souvislost mezi touto výrobou a půdou, vhodný víceletý systém rotace a krmení hospodářských zvířat plodinami vypěstovanými ekologicky na samotném hospodářství nebo v sousedních ekologických hospodářstvích.

    Vzhledem k tomu, že je ekologická živočišná výroba činností související s půdou, měla by zvířata mít pokud možno přístup do venkovního prostředí nebo na pastvu.

    Ekologická živočišná výroba by měla zohledňovat vysoké standardy na dobré životní podmínky zvířat a splňovat etologické požadavky specifické pro konkrétní zvířecí druh, kdy by mělo být hospodaření z pohledu zdraví zvířat založeno na prevenci nemocí. V tomto ohledu je důležité věnovat zvláštní pozornost podmínkám při ustájení, chovatelským postupům a intenzitě chovaného dobytka. Kromě toho by se měla při výběru plemene zohlednit jeho schopnost přizpůsobit se místním podmínkám. Prováděcí pravidla pro živočišnou výrobu a akvakulturu by měla přinejmenším zajišťovat dodržování ustanovení Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a následná doporučení jejího stálého výboru (T-AP).


    Systém ekologické živočišné výroby by se měl zaměřit na dokončení výrobních cyklů různých druhů hospodářských zvířat s organicky chovanými zvířaty. Měl by proto podporovat růst genofondu organických zvířat, zlepšovat soběstačnost a tím i zajistit rozvoj tohoto sektoru.

    Ekologicky zpracovávané výrobky by měly být použity v procesních metodách, které zaručují zachování organické integrity a životně důležitých vlastností výrobku ve všech etapách výrobního řetězce.

    CÍLE PRO EKOLOGICKOU VÝROBU

    Ekologická produkce sleduje tyto obecné cíle:
    1. zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který:
      • respektuje přírodní systémy a cykly a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi;
      • přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti;
      • odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje, jako je voda, půda, organická hmota a vzduch;
      • dodržuje přísné normy pro dobré životní podmínky zvířat a zejména uspokojuje jejich druhově specifické etologické potřeby;
    2. zaměřuje se na získávání produktů vysoké jakosti;
    3. zaměřuje se na získávání celé řady potravin a jiných zemědělských produktů, které odpovídají spotřebitelské poptávce po zboží vyprodukovaném za použití postupů, jež nepoškozují životní prostředí, zdraví lidí, zdraví rostlin nebo zdraví a dobré životní podmínky zvířat


    OBECNÉ ZÁSADY

    Ekologická produkce se řídí těmito zásadami:
    1. vhodné plánování a řízení biologických postupů založených na ekologických systémech využívajících vlastní přírodní zdroje způsoby, které:
      • využívají živé organismy a mechanické způsoby produkce;
      • provozují pěstování plodin a živočišnou produkci vázané na půdu nebo akvakulturu, která jsou v souladu se zásadou udržitelného využívání rybolovných zdrojů;
      • vylučují používání geneticky upravených organismů (GMO) a produktů získaných z GMO či získaných za použití GMO s výjimkou veterinárních léčivých přípravků;
      • jsou založeny na posouzení rizik, a případně na použití bezpečnostních a preventivních opatření;
    2. omezení využívání vnějších vstupů. Pokud je využití vnějších vstupů nutné nebo pokud neexistují vhodné řídící postupy nebo způsoby podle bodu 1), omezí se na:
      • vstupy z ekologické výroby;
      • přírodní nebo přírodně odvozené látky;
      • minerální hnojiva s nízkou rozpustností;
    3. přísné omezení využívání chemicky syntetizovaných vstupů až na výjimečné případy, kterými jsou:
      • neexistence vhodných postupů řízení; a
      • nedostupnost vnějších vstupů dle bodu 2) na trhu; nebo
      • kde použití vnějších vstupů dle bodu 2) přispívá k nepřijatelným dopadům na životní prostředí;
    4. v případě potřeby přizpůsobení pravidel organické výroby v rámci tohoto nařízení s přihlédnutím na hygienický stav, regionální rozdíly v podnebí a místních podmínkách, na stádia rozvoje a konkrétní chovatelské postupy.

    PRAVIDLA ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY

    týkající se původu zvířat:
    • základem ekologického hospodářství jsou ekologické zemědělské podniky;
    • pro účely plemenitby mohou být za zvláštních podmínek dováženy do zemědělského podniku zvířata, která nepocházejí z ekologického chovu. Tato zvířata a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení určitého přechodného období;
    • zvířata, která se v zemědělském podniku nacházela na počátku přechodného období, a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení přechodného období;

    týkající se chovatelských postupů a podmínek ustájení:
    • pracovníci chovu zvířat mají nezbytné základní znalosti a dovednosti o životních a zdravotních potřebách zvířat;
    • chovatelské postupy, včetně intenzity chovu a podmínek ustájení zaručují splnění vývojových, fyziologických a etologických potřeb zvířat;
    • hospodářská zvířata mají stálý přístup na otevřená prostranství, nejlépe na pastviny, kdykoli to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí, nejsou-li na základě právních předpisů Společenství uložena omezení a povinnosti týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat;
    • počet hospodářských zvířat je omezen z důvodu minimalizování nadměrného vypásání, udusání půdy, eroze nebo znečištění způsobené zvířaty nebo roznášením jejich chlévského hnoje;
    • ekologicky chovaná hospodářská zvířata jsou chována odděleně od ostatních hospodářských zvířat. Spásání běžných pozemků ekologicky chovanými zvířaty a spásání ekologicky udržovaných pozemků zvířaty mimo ekologický chov je však za určitých omezujících podmínek povoleno;
    • vazné ustájení nebo izolování hospodářských zvířat je zakázáno, pokud se nejedná o jednotlivá zvířata a o omezenou dobu a pokud to není na místě se zřetelem na bezpečnost, životní podmínky zvířat nebo z veterinárních důvody;
    • doba trvání přepravy hospodářských zvířat je co nejkratší;
    • jakékoli utrpení, včetně mrzačení, musí být udržováno na co nejnižší úrovni, a to během celého života zvířete, včetně samotné porážky;
    • včelíny jsou umístěny na prostranstvích, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Včelíny musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci včelích produktů nebo špatný zdravotní stav včel;
    • úly a materiály používané při chovu včel jsou vyrobeny z přírodních zdrojů;
    • usmrcení včel v plástech je jako metoda spojená se sklizní včelařských produktů zakázáno;

    týkající se plemenitby:
    • při rozmnožování se používají přirozené metody. Je však povoleno umělé oplodnění;
    • rozmnožování nesmí být navozeno za použití hormonů nebo podobných látek, nejsou-li tyto hormony nebo látky součástí veterinárního léčebného ošetření v případě konkrétního zvířete;
    • nepoužívají se jiné druhy umělého rozmnožování, jako jsou klonování a přenos embryí;
    • vybírají se vhodná plemena. Volba vhodného plemene přispívá k předcházení jakéhokoli utrpení a k vyloučení potřeby zvířata mrzačit;

    týkající se krmení:
    • krmivo pro hospodářská zvířata se získává v prvé řadě ze zemědělského podniku, kde jsou zvířata chována, nebo z jiných ekologických zemědělských podniků ve stejném regionu;
    • hospodářská zvířata jsou krmena ekologickým krmivem, které splňuje požadavky na výživu zvířete v různých stadiích jeho vývoje. Část přídělu může obsahovat krmivo ze zemědělských podniků, které přecházejí na ekologické zemědělství;
    • hospodářská zvířata s výjimkou včel mají stálý přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu;
    • jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného původu, krmné suroviny živočišného a minerálního původu, doplňkové látky v krmivech, určité produkty používané ve výživě zvířat a činidla se používají pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci;
    • nepoužívají se růstové stimulátory ani syntetické aminokyseliny;
    • kojená mláďata savců jsou krmena přírodním, nejlépe mateřským mlékem;

    týkající se prevence nákaz a veterinární péči:
    • prevence nákaz je založena na výběru plemena a linie, chovatelských postupech, vysoce kvalitním krmivu a tělesném pohybu, odpovídající intenzitě chovu a přiměřeném a vhodném ustájení, udržovaném v hygienických podmínkách;
    • nákaza se řeší okamžitou léčbou, aby se zabránilo utrpení zvířat; je-li to nutné, mohou se za přísných podmínek použít syntetická chemická alopatická veterinární léčiva včetně antibiotik, pokud je použití fytoterapeutických, homeopatických a jiných přípravků nevhodné. Stanoví se zejména omezení týkající se průběhu léčby a doby ošetřování;
    • použití imunologických veterinárních léčiv je povoleno;
    • léčebná opatření týkající se ochrany zdraví osob a zvířat vyhlášená na základě legislativních požadavků Společenství jsou povolena;
    • pokud jde o čistění a dezinfekci, použijí se produkty pro účely čistění a dezinfekce budov a zařízení pro živočišnou výrobu pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci.

    PŘECHOD NA EKOLOGICKOU PRODUKCI

    Na hospodářství zahajující ekologickou produkci se vztahují následující pravidla:
    1. období přechodu na ekologickou produkci začíná nejdříve v okamžiku, kdy hospodářský subjekt oznámí svoji činnost příslušným orgánům a podřídí svůj podnik kontrolnímu systému;
    2. během období přechodu platí všechna pravidla stanovená tímto nařízením;
    3. pro jednotlivé druhy rostlinné nebo živočišné produkce se stanoví konkrétní období přechodu;
    4. v zemědělském podniku nebo jeho jednotce, které se zčásti zabývají ekologickou produkcí a zčásti jsou v přechodu na ekologickou produkci, udržuje hospodářský subjekt ekologicky produkované produkty a produkty z období přechodu odděleně a zvířata odděleně nebo tak, aby jejich oddělení bylo snadno proveditelné, a vede příslušné záznamy dokládající toto rozdělení;
    5. za účelem stanovení období přechodu uvedeného výše lze vzít v úvahu období, jež bezprostředně předchází začátku období přechodu, jsou-li splněny jisté podmínky;
    6. zvířata ani produkty živočišného původu získané v období přechodu nesmí být uváděny na trh označené výrazy používanými při označování a reklamě výrobků.

    OBECNÁ PRAVIDLA PRODUKCE ZPRACOVANÝCH KRMIV

    1. Produkce zpracovaných ekologických krmiv je časoprostorově oddělena od produkce jiných než zpracovaných ekologických krmiv.
    2. Ekologické krmné suroviny nebo krmné suroviny z produkce v období přechodu nesmí tvořit součást ekologického krmiva společně se stejnými krmnými surovinami získanými neekologickým způsobem.
    3. Veškeré krmné suroviny používané nebo zpracovávané v rámci ekologické produkce nesmí být zpracovány pomocí chemicky syntetizovaných rozpouštědel.
    4. Nepoužívají se látky a postupy, které obnovují vlastnosti ztracené při zpracování a skladování ekologického krmiva, které napravují výsledky nedbalosti při zpracování nebo které mohou být jinak zavádějící, pokud jde o skutečnou povahu těchto výrobků.

    • Téma 2

      NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) Č. 889/2008 ZE DNE 5. ZÁŘÍ 2008, KTERÝM SE STANOVÍ PROVÁDĚCÍ PRAVIDLA K NAŘÍZENÍ RADY (ES) Č. 834/2007 O EKOLOGICKÉ PRODUKCI A OZNAČOVÁNÍ EKOLOGICKÝCH PRODUKTŮ Z HLEDISKA EKOLOGICKÉ PRODUKCE, OZNAČOVÁNÍ A KONTROLY

      V rámci komplexního přístupu volícího ekologické zemědělství je požadováno, aby měla živočišná produkce vazbu na půdu, kdy se vyprodukovaná statková hnojiva používají k výživě v rostlinné produkci. Jelikož má chov hospodářských zvířat vždy souvislost s obhospodařováním půdy, měla by být živočišná produkce bez zemědělské půdy zakázána. Při výběru plemen by se v ekologické živočišné produkci měla zohlednit schopnost daného plemene přizpůsobit se místním podmínkám, jeho vitalitu a odolnost vůči nákazám a podporovat biologická rozmanitost.

      Za určitých okolností mohou hospodářské subjekty čelit potížím při získávání ekologicky chovaných plemenných zvířat z omezeného genofondu, což by mohlo ohrozit rozvoj odvětví. Proto by mělo být umožněno přivézt pro účely chovu na farmu omezené množství zvířat mimo ekologický chov.

      V ekologické živočišné produkci by mělo být zajištěno uspokojení specifických etologických potřeb zvířat. V tomto ohledu by mělo ustájení všech druhů hospodářských zvířat odpovídat jejich potřebám s ohledem na větrání, světlo, prostor a dobré životní podmínky, a v souladu s tím by měl být zajištěn dostatečný prostor umožňující každému jedinci dostatečnou volnost pohybu rozvíjející jeho přirozené sociální chování. Měly by být stanoveny zvláštní podmínky ustájení a chovatelské postupy týkající se některých zvířat, včetně včel. Tyto zvláštní podmínky ustájení by měly zajistit vysokou úroveň životních podmínek zvířat, které jsou prioritou ekologického chovu hospodářských zvířat, a tudíž mohou být přísnější než normy pro dobré životní podmínky ve Společenství, které se v zemědělství uplatňují obecně. Ekologické chovatelské postupy by měly zabránit zkracování doby chovu u drůbeže. Měly by být tudíž zařazena zvláštní ustanovení vylučující intenzivní metody chovu. Týká se zvláště drůbeže, která se má chovat až do dosažení minimálního věku, nebo má pocházet z linií drůbeže s pomalým růstem, v žádném případě se tak neobjeví motivace k využívání intenzivních metod chovu.

      Ve většině případů by měla mít hospodářská zvířata stálý přístup na otevřená prostranství za účelem pastvy, umožní-li to povětrnostní podmínky, a tato otevřená prostranství by měla být v zásadě zařazena do vhodného systému střídání plodin.

      Pro zabránění environmentálního znečišťování přírodních zdrojů jako je půda a voda prostřednictvím živin by měla být stanovena horní mez pro množství použitých statkových hnojiv na hektar a množství chovaných hospodářských zvířat na hektar. Tato mez by měla být ve vztahu k obsahu dusíku ve statkových hnojivech.

      Mrzačení, která vedou ke stresu, poškození, nákaze nebo utrpení zvířat, by měla být zakázána. Za omezených podmínek však mohou být povoleny zvláštní činnosti zásadní pro některé typy produkce a z důvodu bezpečnosti zvířat a osob.

      Hospodářská zvířata by měla být s přihlédnutím ke svým fyziologickým potřebám krmena trávou, pící a krmivy vyprodukovanými v souladu s pravidly ekologického zemědělství, nejlépe pocházejícími z vlastního zemědělského podniku. Splnění základních požadavků na výživu hospodářských zvířat si může navíc vyžádat zařazení některých minerálů, stopových prvků a vitaminů, podávaných za náležitě definovaných podmínek.

      Vzhledem k tomu, že se očekává přetrvávání regionálních rozdílů v možnosti přísunu potřebných základních vitamínů A, D, E z krmných dávek ekologicky chovaných přežvýkavců, mělo by být při chovu přežvýkavců podávání těchto vitamínů povoleno.

      Péče o zdraví zvířat by se měla hlavně opírat o prevenci nákaz. Kromě toho by se měla uplatňovat zvláštní opatření v oblasti čištění a dezinfekce.

      V ekologickém zemědělství není povoleno preventivní používání chemicky syntetizovaných alopatických léčiv. Avšak v případě nemoci nebo poranění zvířete vyžadujících okamžité ošetření by mělo být použití chemicky syntetizovaných alopatických léčiv omezeno na nezbytně nutné minimum. S cílem zaručit spotřebitelům integritu ekologické produkce by dále mělo být možné přijmout restriktivní opatření, jako je prodloužení ochranné lhůty na dvojnásobek po použití chemicky syntetizovaných alopatických léčiv.

      Měla by být stanovena zvláštní pravidla pro prevenci nákaz a veterinární péči ve včelařství.

      PŮVOD EKOLOGICKY CHOVANÝCH ZVÍŘAT

      Při volbě plemen nebo linií je potřeba vzít v úvahu schopnost zvířat přizpůsobit se místním podmínkám, jejich vitalitu a odolnost vůči nákazám. Mimo to musejí být plemena nebo linie zvířat zvoleny tak, aby se předešlo určitým nákazám nebo zdravotním problémům, které se vyskytují obzvláště u některých plemen nebo linií používaných v intenzívním chovu, např. stresový syndrom prasat, enzootická meningoencefalomyelitida prasat (syndrom PSE způsobující bledé, měkké a vodnaté maso), náhlá smrt, samovolný potrat a komplikované porody vyžadující císařský řez. Musí být upřednostňována domorodá plemena a linie.

      U včel se upřednostní užívání druhů Apis mellifera a jejich místních ekotypů.

      PŮVOD ZVÍŘAT MIMO EKOLOGICKÝ CHOV

      Zvířata mimo ekologický chov lze pro účely plemenitby zavádět do zemědělského podniku pouze v případě, že množství ekologicky chovaných zvířat je nedostatečné, a podle určitých podmínek.

      V případě, že se utváří nové stádo nebo hejno, musejí být mladí savci mimo ekologický chov chováni v souladu s pravidly ekologické produkce ihned po odstavu. Kromě toho v den, kdy jsou zvířata zařazena do stáda, platí tato omezení:
      • buvoli, telata a hříbata musejí být mladší šesti měsíců;
      • jehňata a kůzlata musejí být mladší 60 dnů;
      • selata musejí vážit méně než 35 kg.

      Dospělí savci mimo ekologický chov, a to samci i dosud nerodící samice, určení pro obnovu stáda nebo hejna se následně chovají v souladu s pravidly ekologické produkce. Kromě toho počet samic podléhá těmto omezením za rok:
      • samice maximálně do výše 10% počtu dospělých koňovitých nebo skotu, včetně druhů buvol domácí a bizon, a 20% počtu dospělých prasat, ovcí a koz;
      • v případě jednotek s méně než deseti kusy koňovitých nebo skotu nebo s méně než pěti kusy prasat, ovcí či koz je výše uvedená obnova omezena na maximálně jedno zvíře ročně.

      Při obnově včelínů může být v jednotce ekologické produkce 10% včelích královen a rojů nahrazeno včelími královnami a roji mimo ekologický chov za podmínky, že tyto včelí královny a roje budou umístěny do úlů, jejichž plásty nebo podkladové plásty pocházejí z jednotek ekologické produkce.

      PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE PODMÍNEK USTÁJENÍ

      Tepelná izolace, topení a větrání budov musí zajistit, aby se proudění vzduchu, prašnost, teplota, relativní vlhkost a koncentrace plynů udržovaly v rozmezí, které není pro zvířata škodlivé. Budova musí umožňovat dostatek přirozeného větrání a přístup denního světla.

      Prostory pro ustájení nejsou povinné v oblastech s příhodnými podnebnými podmínkami, které zvířatům umožňují žít venku.

      Intenzita chovu v budovách musí zajišťovat pohodlí zvířat, jejich dobré životní podmínky a druhově specifické potřeby, a to především v závislosti na druhu, plemeni a věku zvířat. Musí rovněž zohledňovat etologické potřeby zvířat, které závisejí především na velikosti skupiny a na pohlaví zvířat. Intenzita chovu musí zajistit zvířatům dobré životní podmínky a to tak, že jim poskytne dostatečný prostor pro možnost pobývat přirozeně ve stoje, jednoduše lehnout, otáčet se, provádět očistu, pobývat ve všech přirozených polohách a provádět všechny přirozené pohyby jako například protáhnout se a zatřepat křídly.

      Minimální rozloha uzavřených prostor a otevřených prostranství, jakož i jiné parametry ustájovacích prostor určených pro různé druhy a kategorie zvířat jsou stanoveny v tabulce 1 a 2.

      Skot, koňovití, ovce, kozy a prasata (tabulka 1)

      Drůbež (tabulka 2)

      ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY USTÁJENÍ A CHOVATELSKÉ POSTUPY PRO SAVCE

      Podlahy ustájovacích prostor hospodářských zvířat jsou hladké, nikoli kluzké. Nejméně polovina minimální plochy podlahy v uzavřených prostorách podle výše uvedené tabulky je pevná, a nemůže tedy sestávat z roštové podlážky nebo mřížové konstrukce.

      Ustájovací prostory jsou vybaveny pohodlným, čistým a suchým prostorem na spaní/odpočinek o dostatečné rozloze, který je tvořen pevnou konstrukcí bez roštů. Prostor k odpočinku je vybaven dostatečně velkým suchým místem ke spaní, které je pokryto podestýlkou. Podestýlka sestává ze slámy nebo jiného vhodného přírodního materiálu. Může být vylepšena a obohacena o jakékoli minerální produkty vyjmenované v tabulce 3:

      Ustájení telat starších jednoho týdne v jednotlivých boxech je zakázáno.

      Prasnice se chovají ve skupinách, kromě období konce březosti a období kojení.

      Selata se neustájují na etážových plošinách nebo v klecích.

      Oblasti volného pohybu umožňují prasatům kálet a rýt. Pro účely rytí mohou být použity různé substráty.

      ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY USTÁJENÍ A CHOVATELSKÉ POSTUPY PRO DRŮBEŽ

      Drůbež nesmí být držena v klecích.

      V zájmu uspokojení druhově specifických potřeb a požadavků na dobré životní podmínky musí mít vodní ptactvo přístup k tekoucí vodě, rybníku, jezeru nebo tůni vždy, kdy to povětrnostní a hygienické podmínky dovolují.

      Budovy pro veškerou drůbež splňují tyto podmínky:
      • nejméně jedna třetina podlahové plochy je pevná, a nese-stává tedy z roštových nebo mřížových konstrukcí, a je pokryta podestýlkou, jako je např. sláma, dřevěné hobliny, písek nebo rašelina;
      • v drůbežárně pro nosnice slouží dostatečně velká část podlahové plochy přístupná slepicím jako sběrné místo pro trus;
      • budovy jsou vybaveny hřady, jejichž počet a rozměry jsou uzpůsobeny velikosti skupiny a rozměrům ptáků podle tabulky 2;
      • jsou vybaveny vstupními a výstupními otvory odpovídají-cích rozměrů o celkové délce nejméně 4 m na 100 m2 plochy budovy pro ptáky;
      • v jedné drůbežárně je nejvýše:
        • - 4 800 kuřat,
        - 3 000 nosnic,
        - 5 200 perliček,
        - 4 000 samic kachny pižmových či pekingské nebo 3 200 samců těchto druhů nebo jiných kachen,
        - 2 500 kapounů, hus nebo krůt a krocanů;
      • celková užitná plocha drůbežáren pro drůbež na maso je v rámci jedné jednotky nejvýše 1 600 m2;
      • drůbežárny jsou postaveny tak, aby všichni ptáci měli snadný přístup na otevřené prostranství.

      Denní světlo může být doplněno o umělé s cílem zajistit maximálně šestnáct hodin světla denně, přičemž je zajištěna souvislá doba nočního klidu bez umělého světla o délce nejméně osmi hodin.
      • S cílem předejít využívání intenzivních metod chovu se drůbež chová až do dosažení minimálního věku nebo pochází z linií drůbeže s pomalým růstem. Pokud hospodářský subjekt nevyužívá linie drůbeže s pomalým růstem, činí minimální věk při porážce:
      • 81 dní u kuřat,
      • 150 dní u kapounů,
      • 49 dní u kachen pekingských,
      • 70 dní u samiček kachny pižmové,
      • 84 dní u samečků kachny pižmové,
      • 92 dní u kachen mulard (mezidruhových kříženců kachny pižmové a pekingské),
      • 94 dní u perliček,
      • 140 dní u krocanů a hus na pečení a
      • 100 dní u krůt.

      ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY A PODMÍNKY UMÍSTĚNÍ VE VČELAŘSTVÍ

      Včelíny jsou umístěny tak, aby se v okruhu tří kilometrů zdroje nektaru a pylu skládaly převážně z ekologicky pěstovaných plodin a/nebo z přirozené vegetace a/nebo z plodin ošetřovaných metodami s malým dopadem na životní prostředí, odpovídajícími metodám, které nemohou mít dopad na ekologický charakter včelařské produkce. Výše uvedené požadavky se nevztahují na oblasti, v nichž neprobíhá doba květu, nebo na období zimního spánku včel.

      Členské státy mohou určit oblasti nebo území, kde není možné provozovat včelařství podle pravidel ekologické produkce.

      Úly jsou v zásadě vyrobeny z přírodních materiálů nezávadných z hlediska znečištění životního prostředí ani z hlediska včelařských produktů.

      Včelí vosk určený pro nové podkladové plásty pochází z jednotek ekologické produkce.

      V úlech smí být používány pouze přírodní látky, jako jsou propolis, vosk a rostlinné oleje.

      Při vytáčení medu se zakazuje používání chemicky syntetizovaných odpuzovačů.

      Použití plástů s plodišti k vytáčení medu je zakázáno.

      PŘÍSTUP NA OTEVŘENÁ PROSTRANSTVÍ

      Otevřená prostranství mohou být částečně zastřešená.

      Býložravci mají přístup na pastvinu, kdykoli to podmínky dovolí.

      Pokud mají býložravci přístup na pastvinu v období pastvy a pokud zařízení na přezimování umožňují zvířatům volnost pohybu, je možné se odchýlit od povinnosti umožnit přístup na otevřená prostranství v zimních měsících.

      Býci starší jednoho roku přístup na pastvinu nebo na otevřené prostranství.

      Drůbež má přístup na otevřené prostranství alespoň po dobu jedné třetiny svého života.

      Otevřená prostranství jsou převážně pokryta vegetací, jsou vybavena ochranným zařízením a umožňují drůbeži jednoduchý přístup k přiměřenému počtu napájecích a přívodních žlabů.

      Pokud se drůbež chová v uzavřených zařízeních z důvodu omezení nebo povinností uložených právními předpisy Společenství, má trvalý přístup k dostatečnému množství objemného krmiva a vhodného materiálu, aby byly uspokojeny její etologické potřeby.

      INTENZITA CHOVU

      Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.

      Pro účely určení vhodné intenzity chovu hospodářských zvířat stanoví příslušný orgán počty zvířat odpovídající výše uvedenému limitu, přičemž jako orientační hodnoty použije údaje uvedené v tabulce 4:

      ZÁKAZ ŽIVOČIŠNÉ PRODUKCE BEZ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY

      Živočišná produkce bez zemědělské půdy, při níž hospodářský subjekt vlastnící hospodářská zvířata nehospodaří na zemědělské půdě a/nebo neuzavřel písemnou dohodu o spolupráci s jiným hospodářským subjektem je zakázána.

      SOUČASNÁ PRODUKCE EKOLOGICKY CHOVANÝCH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT A HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT MIMO EKOLOGICKÝ CHOV

      Hospodářská zvířata mimo ekologický chov jsou v zemědělském podniku přípustná za podmínky, že jsou chována v jednotkách, jejichž budovy a pozemky jsou jasně odděleny od jednotek produkujících v souladu s pravidly ekologické produkce a že se jedná o odlišné živočišné druhy.

      Hospodářská zvířata mimo ekologický chov mohou každoročně po omezenou dobu používat ekologické pastviny za podmínky, že tato zvířata pocházejí ze systému intenzivního hospodaření a že nejsou na těchto pastvinách současně s ekologicky chovanými zvířaty.

      Ekologicky chovaná zvířata se mohou pást na běžných pozemcích za podmínky, že:
      • po dobu nejméně tří let nebyly na ošetření těchto pozemků použity produkty, které nejsou povolené pro ekologickou produkci;
      • ostatní zvířata, která se pasou na těchto pozemcích, jsou chována extenzivním způsobem;
      • všechny živočišné produkty vyprodukované z ekologicky chovaných zvířat, která se však pásla na této půdě, nebudou považovány za produkty ekologického zemědělství, ledaže lze doložit jejich náležité oddělení od zvířat mimo ekologický chov.

      Během období sezónního přesunu se zvířata smějí během přehánění z jedné pastviny na druhou pást na pozemcích, které nejsou udržovány ekologicky. Příjem jiných než ekologických krmiv v podobě travin a jiné vegetace, na kterých se zvířata pasou, nesmí během tohoto období přesahovat 10% celkové roční krmné dávky. Tato hodnota se vypočítá jako procentní podíl sušiny v krmivech zemědělského původu.

      Hospodářské subjekty si musejí uschovat dokumentované informace o uplatňování ustanovení této kapitoly.

      ZACHÁZENÍ SE ZVÍŘATY

      V případě býložravců, s výjimkou období, kdy každoročně dochází k sezónnímu přesunu zvířat, pochází nejméně 50% krmiva z dané zemědělské jednotky nebo v případě, že to není proveditelné, se krmivo vyprodukuje ve spolupráci s jinými ekologickými hospodářstvími přednostně z téhož regionu.

      V případě včel jsou na konci produkčního období v úlech ponechány dostatečné zásoby medu a pylu pro přezimování.

      Umělá výživa včelstev je povolena, pokud je přežití úlů ohroženo podnebnými podmínkami, a pouze v období mezi poslední snůškou medu a patnácti dny před začátkem dalšího období produkce nektaru nebo medovice. Jako umělá výživa jsou povoleny med, cukrový sirup nebo cukr z ekologické produkce.

      KRMIVA SPLŇUJÍCÍ POŽADAVKY NA VÝŽIVU ZVÍŘAT

      Všechna mláďata savců jsou přednostně před přírodním mlékem krmena mateřským mlékem, a to minimálně po dobu tří měsíců u skotu, včetně druhů buvol domácí a bizon a koňovitých, 45 dní u ovcí a koz a 40 dní u prasat.

      Systémy chovu býložravců jsou založeny na maximálním využívání pastvin podle jejich dostupnosti v různých obdobích roku. Nejméně 60% sušiny v denní krmné dávce býložravců pochází z objemných, čerstvých, sušených nebo silážovaných krmiv. Může však být povoleno snížení na 50% u zvířat chovaných k produkci mléka, a to na maximální dobu tří měsíců na začátku laktace.

      Do denní krmné dávky prasat a drůbeže se přidávají objemná, čerstvá, sušená nebo silážovaná krmiva. Je zakázáno chovat hospodářská zvířata v rámci podmínek nebo výživy, které by mohly způsobit chudokrevnost.

      Výkrm má být v jakémkoli stadiu chovu vratný. Nucené vykrmování je zakázáno.

      KRMIVA Z PŘECHODNÉHO OBDOBÍ

      Je povoleno zařazení krmiv z přechodného období do krmné dávky až do výše 30% krmného receptu v průměru. Pokud krmiva z přechodného období pocházejí z některé jednotky daného zemědělského podniku, může být toto množství zvýšeno až na 60%.

      V průměru až 20% celkového průměrného množství krmiv pro hospodářská zvířata může pocházet z pastvy či sklizně na trvalých pastvinách či pozemcích s víceletými pícninami v prvním roce jejich období přechodu, pokud tvoří součást daného zemědělského podniku a během uplynulých pěti let nebyly součástí jednotky ekologické produkce uvedeného podniku. Používají-li se jak krmiva z přechodného období, tak krmiva z pozemků v prvním roce jejich období přechodu, nesmí celkový kombinovaný procentní podíl těchto krmiv přesáhnout maximální procentní podíly stanovené v odstavci 1).

      Údaje uvedené v odstavcích 1) a 2) se vypočítají každý rok jako procentní podíl sušiny v krmivech rostlinného původu.

      PREVENCE NÁKAZ

      Základními způsoby prevence jsou:
      • výběr vhodných místních druhů s velkou schopností odolnosti;
      • chov zvířat v souladu s jejich etologickými potřebami při zajištění jejich dobrých životních podmínek;
      • krmivo dobré kvality, neustálé přesouvání a pohyb na pastvě;
      • vhodná tloušťka podestýlky, hygiena.

      Používání chemicky syntetizovaných alopatických veterinárních léčiv nebo antibiotik k preventivní léčbě je zakázáno.

      Je zakázáno používání látek určených ke stimulaci růstu nebo produkce (včetně antibiotik, kokcidiostatik a dalších umělých prostředků sloužících ke stimulaci růstu), jakož i používání hormonů nebo obdobných látek s cílem řízení reprodukce nebo za jinými účely (například indukce nebo synchronizace říje).

      Pokud hospodářská zvířata pocházejí z jednotek pro konvenční produkci, mohou být v závislosti na místních podmínkách přijata zvláštní opatření jako např. provedení depistáže nebo zavedení karantény.

      Stáje, kotce, zařízení a potřeby se řádně čistí a dezinfikují, aby se zabránilo přenosu infekce a usídlení patogenních organismů. Trus, moč a nespotřebované nebo vysypané či vylité krmivo se odstraňují tak často, jak je potřeba pro minimalizaci zápachu a výskytu hmyzu nebo hlodavců.

      V době mezi dvěma výrobními cykly chované drůbeže jsou veškerá zvířata přesunuta pryč z budovy. Během této doby se budovy a zařízení vyčistí a vydezinfikují. Kromě toho se na konci každého výrobního cyklu ponechají prázdné výběhy, aby se umožnil opětný růst vegetace. Dobu, po kterou musejí být výběhy prázdné, stanoví členské státy. Hospodářský subjekt si musí uschovat osvědčení o uplatnění tohoto období. Tyto požadavky se nevztahují na drůbež, jež není chována ve výrobních cyklech, není chována na výbězích a může se volně pohybovat po celý den.

      VETERINÁRNÍ PÉČE

      Před léčbou chemicky syntetizovanými alopatickými veterinárními přípravky nebo antibiotiky se upřednostňují fytotera-peutické přípravky, homeopatické produkty, stopové prvky a produkty, a to za podmínky, že mají skutečný terapeutický účinek na daný živočišný druh i na daný stav, který je léčen.

      Pokud se použití výše uvedených přípravků ukáže v léčbě choroby či zranění jako neúčinné a pokud je léčba nutná k tomu, aby bylo zvíře ušetřeno bolesti nebo utrpení, je možné podat chemicky syntetizovaná alopatická veterinární léčiva nebo antibiotika, a to na zodpovědnost veterináře.

      S výjimkou vakcinace, odstraňování parazitů a povinných eradikačních plánů platí, že pokud je zvíře nebo skupina zvířat podrobena v průběhu 12 měsíců více než třem léčbám s podáváním chemických syntetizovaných alopatických veterinárních léčiv nebo antibiotik nebo více než jedné léčbě v případě zvířat, jejichž produktivní životní cyklus je kratší než jeden rok, nemohou být dotčená zvířata nebo produkty získané z nich prodávány jako ekologické produkty a zvířata musejí být podrobena stanoveným obdobím přechodu.

      Ochranná lhůta mezi posledním podáním alopatického veterinárního léčiva zvířeti za normálních podmínek užívání a produkcí potravin z tohoto zvířete s odkazem na ekologickou produkci je dvojnásobně dlouhá oproti zákonné ochranné lhůtě dle příslušného předpisu a v případě, že zákonná ochranná lhůta není stanovena, činí 48 hodin.

      ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA PRO PREVENCI NÁKAZ A VETERINÁRNÍ PÉČI VE VČELAŘSTVÍ

      Za účelem ochrany rámků, úlů a plástů zejména před škůdci jsou povoleny pouze přípravky proti hlodavcům (používají se pouze v pastích) a příslušné produkty uvedené v příslušném právním předpisu.

      Je povoleno fyzikální ošetření pro dezinfekci včelínů, například pomocí páry nebo přímého plamene.

      Likvidace samčího plodiště se povoluje pouze za účelem izolace nákazou Varroa destructor (varroáza).

      Pokud přes všechna preventivní opatření včelstva onemocní nebo se nakazí, jsou okamžitě ošetřena a případně mohou být umístěna do izolovaných včelínů.

      Veterinární léčivé přípravky se smí v ekologickém včelařství používat pouze v případě, že příslušné použití povolil členský stát v souladu s příslušnými předpisy Společenství nebo vnitrostátními předpisy splňujícími právo Společenství.

      Kyselina mravenčí, mléčná, octová a šťavelová a menthol, thymol, eukalyptol nebo kafr se mohou používat v případě nakažení varroázou.

      Pokud je léčba prováděna pomocí chemicky syntetizovaných alopatických přípravků, léčená včelstva se na dobu léčby umísťují do izolovaných včelínů a veškerý vosk se vyměňuje za vosk pocházející z ekologického včelařství. Od tohoto okamžiku se na včelstva vztahuje roční období přechodu stanovené v příslušném právním předpisu.

      • Téma 3